http://alice123.blog.cz/ cs <div>Devět... Maličkost, provazochodkyně jinak...</div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Chvíle. Do skla zalitý okamžik. Chvíle, kdy se provazochodkyně pouští jistícího lana... Aby vykročila. Ještě se konečky prstů dotýká, ještě stále se může znovu chytit. Vůbec si není jistá, jestli se chce pustit...</div><div>Jsou takové chvíle...</div><div>Chvíle těsně před tím krokem...</div><div>Chvíle, kdy zatouží vědět, co má pod nohama. Jestli je to lano, o které se bude moci opřít, protože viset na něm už nechce, viset je jen jiná forma pádu, ale opřít... Zlehka se znovu roztančit.</div><div>Nepotřebuje na něm stát a pokoušet jeho sílu, jen vědět, že tam je... Že když vykročí... Nešlápne to prázdna...</div><div>Jemná nuance mezi slovy, velký rozdíl pro provazochodkyni...</div><div>Ví, že půjde sama. Tam ve výšce je vždycky sama... A ví, že je to tak správně. Je sama sebou, tanečnice ve výškách... Přelud a iluze... Vždycky s možností pádu... Ale je provazochodkyně... Nemůže jinak...</div> http://alice123.blog.cz/1203/provazochodkyne-2 http://alice123.blog.cz/1203/provazochodkyne-2 Mikropovídky Sun, 18 Mar 2012 11:24:28 +0100 <div>Možná jsou Motýli nečitelní, tak tedy kousek skoro tři roky starý... Konec Skleněných síní...</div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div style="text-align:center">Po střepech ze skla těžko se chodí</div><div style="text-align:center">I když je obrousíš</div><div style="text-align:center">Přec stále bodají</div><div style="text-align:center">A bláhové bylo by hledat v nich</div><div style="text-align:center">Ostatky minulých</div><div style="text-align:center">Nadějí</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center">I střepy z démantů</div><div style="text-align:center">By´t jiskří sebevíc</div><div style="text-align:center">Nejsou nic jiného než pouhý prach</div><div style="text-align:center">Naivní v touze své, bláhově</div><div style="text-align:center">Nevěříc</div><div style="text-align:center">V doufání plula tvá duše</div><div style="text-align:center">Jak v snách</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center">Nechtěla´s procitnout</div><div style="text-align:center">Však uchop bývalé</div><div style="text-align:center">V prstech ti proklouzne</div><div style="text-align:center">To pouhé nic</div><div style="text-align:center">By´t bys i prosila</div><div style="text-align:center">Žalostně, zoufale</div><div style="text-align:center">Ze střepů báň síní</div><div style="text-align:center">Nestvoříš víc…</div> http://alice123.blog.cz/1203/davne-strepy http://alice123.blog.cz/1203/davne-strepy Já, Crina Sun, 04 Mar 2012 13:08:25 +0100 <div>osm...</div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div style="text-align:center">MOTÝLI NA VODÍTKU</div><div><br /></div><div>Přemýšlím nad sítí slov. Budovanou pomalu, tkanou z nových významů známým slovům. Malých osobních šifer, co staví sny.</div><div><br /></div><div>Ne síně ze skla, i prášek ze skla řeže v očích, ale síně z jemných sítí slov. Vlákýnek.</div><div>A nad trháním vláken, když se TA slova vytrácí. (Bolí to míň, než střepy?)</div><div><br /></div><div>Snad jsou tím vinni motýli…</div><div><br /></div><div>A na konci každého přetrženého vlákna pak létá…</div><div>Motýl na vodítku…</div><div><br /></div><div>A jednoho dne přetrhne karabinku...</div> http://alice123.blog.cz/1203/motyli-na-voditku http://alice123.blog.cz/1203/motyli-na-voditku Mikropovídky Sun, 04 Mar 2012 12:56:26 +0100 <div>Tak jsem uklízela na flešce a vykouklo na mě tohle... Jen malinký pohled na jednu pohádku... Snad se pobavíte... skoro dva roky stará věc...</div><div>Snad to taky zvedne Sib náladu <img src="http://admin.blog.cz/tiny_mce/plugins/emotions/img/smiley-smile.gif" alt="Usmívající se" title="Usmívající se" /></div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Červená Karkulka</div><div><br /></div><div>Žila byla jednou jedna holčička a ta se jmenovala…</div><div>To známe všechny. Tak jinak…</div><div>Karkulka má být malá holka, asi tak deset, mladší asi ne, protože jinak by ji asi maminka neposlala samotnou přes celej les. A ten košík asi taky něco vážil, že jo.</div><div>Mimochodem, proč babička bydlí až za lesem? A proč se to nedá obejít? A poslat malý dítě s flaškou chlastu???</div><div>Mno dál.</div><div>Je v červeném.</div><div>To musela svítit na dálku. Asi aby ji vlk nepřehlídl. Jako fakt praktická barva do lesa.</div><div>A ejhle, dívenka potká vlka.</div><div>Vysvětlí mi někdo pár věcí?</div><div>Proč jí jako ten zlej vlk nesežral hned, ale zdvořile s ní konverzoval? Že by ho to morbidně bavilo? Asi psychopat…</div><div>A proč si jako nedal mladé měkké maso, ale šel na starou a tuhou babičku?</div><div>A jak to, že Karkulku nepřekvapilo, že vlk mluví? Asi sjetá, ne? To pak prej mluví věcí…</div><div>A navíc neposlušná, jak to, že nešupajdila hned za bábrdlí, když potkala podezřelého vlka, ale rvala si kytky?</div><div>Ale jak to že vlk sežral babičku je jasný. Babka v posteli, asi jí došlo víno, co jí vnučka nese.</div><div>Mno a Karkulka přijde. A já nevím? Je poloslepá? Umíte si představit, kolik tam muselo bejt krve? Že by vlk po gáblíku uklidil?</div><div>A jak si proboha mohla splíst babičku s vlkem?</div><div>Asi byla fakt sjetá, bůhví, co tam v tom lese sbírala, že jo…</div><div>A nechala se sežrat, Asi holka ani nějak nevěděla, co se s ní děje.</div><div>Vlk usnul. Tedy já bych po takový porci neusnula, ale já nejsem vlk, že jo.</div><div>A chudáci ženský sežraný. Kdo je zachrání????</div><div>MUŽ!</div><div>Náhodou jde kolem myslivec.</div><div>Kde kurva do tý doby byl? Tady se žerou lidi, řevu musel být plnej les a on se někde fláká. Asi se bál, aby ho taky něco nesežralo. Ale už je klid, tak jde náhodou okolo.</div><div>Šmírák jeden, čumí do chaloupky jako by se nechumelilo.</div><div>Na rozdíl od Karkulky (žena) on (muž) pozná hned kolik uhodilo. Vidí vlka a vše mu dojde.</div><div>Rozřízne mu břicho (asi pod narkózou, ačkoli pozor, holka byla sjetá, takže vlk je taky)a ejhle obě zachráněné ženy vyskočí ven.</div><div>Kurva, ten vlk ale hltal, ani nekousal. Jo, proto tam nebyla ta krev!!!!</div><div>A pak ho zašijou s kamením a on se vzbudí a nejni mu divný, proč má ne břiše čerstvou jizvu…</div><div>No jo, byl vlastně sjetej.</div><div>A utopí se ve studni.</div><div>Hele, jak tak na to koukám, mám chuť se utopit taky…</div> http://alice123.blog.cz/1203/cervena-karkulka http://alice123.blog.cz/1203/cervena-karkulka Já, Crina Sun, 04 Mar 2012 11:50:59 +0100 <div>... jedna starší věc...</div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:center;border-width:0">Na rozcestí</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:center;border-width:0">Někdy se zdá, že život jde šejdrem</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:center;border-width:0">A všechno co chceš je k ničemu</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:center;border-width:0">Že snít je jen blbej únik,</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:center;border-width:0">Že tahle noc nemá svítání</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:center;border-width:0">Že smích je určený jiným</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:center;border-width:0">A jakákoli snaha je zbytečná…</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:center;border-width:0">Ale….</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:center;border-width:0">Nech shořet fénixe, dovol mu to</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:center;border-width:0">Protože pak snad povstane</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:center;border-width:0">Nech planetu ať se otočí</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:center;border-width:0">Pak snad přijde ráno</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:center;border-width:0">Piš dál příběh</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:center;border-width:0">I když je to jako začít od nuly</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:center;border-width:0">Když už jsi vypočítala celý příklad</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:center;border-width:0">Ale tohle není matematika</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:center;border-width:0">A nemá jediná řešení</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:center;border-width:0">Uvěř že to jde</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:center;border-width:0">Že tvůj příběh neskončí</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:center;border-width:0">Že bude jen jiný</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:center;border-width:0">Protože věřit</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:center;border-width:0">Je možná jediný způsob</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:center;border-width:0">Jak tohle všechno přežít</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:center;border-width:0">I když slyšíš zase tu píseň bez melodie</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:center;border-width:0">Tu co ti na hranici slyšitelnosti</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:center;border-width:0">Hraje blues bez not</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:center;border-width:0">Co má být tvým životem</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:center;border-width:0">Jenže vzdát se je</div><div style="border-style:initial;border-color:initial;color:#565656;text-align:center;border-width:0">Umřít zaživa…</div> http://alice123.blog.cz/1203/rozcesti http://alice123.blog.cz/1203/rozcesti Poezie nebo tak něco Sat, 03 Mar 2012 21:26:13 +0100 <div>Maličkost, jen nápad a pokus...</div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div style="text-align:center"><strong>STUDIE VYUŽITELNOSTI MOTÝLŮ</strong></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Motýl… Krásná křídla plná barev…</div><div><br /></div><div><br /></div><div><em>Šupinky a lom světla nic, víc…</em></div><div><br /></div><div>Dívala se na ně v muzeu za sklem.</div><div>Viděla je nad kvetoucí loukou.</div><div>Litovala ty pozdě vylíhlé, tak hloupě se snažící se dostat zpoza okna ven do sněhu a zimy…</div><div><br /></div><div><em>Motýli, jen barvy a iluze, nic víc…</em></div><div><br /></div><div>Farma na motýly.</div><div>Co to má být?</div><div>OBJEDNEJTE SI KOUSEK KRÁSY, SVOU TAJEMNOU KUKLU, ZE KTERÉ SE VYLÍHNE MOTÝL PRÁVĚ PRO VÁS.</div><div>K čemu je to dobré? Jen další lákadlo na peníze, dobrý nápad jak vytáhnout kousek prachů z babců a naivů…Doručení osobně kurýrem až do domu…</div><div><br /></div><div>Obětovala to a jednu si objednala s tím, že o tom napíše článek, jedovatý a plný sarkasmu. O lidské hlouposti a snadném výdělku…</div><div>Studii využitelnosti motýlů…</div><div><br /></div><div><br /></div><div><em>To bude komedie…</em></div><div><br /></div><div>Malá krabička v ruce v motorkářské rukavici, záplava vlasů barvy mědi uvolněná zpod helmy, pronikavé modré oči.</div><div><br /></div><div><br /></div><div><em>Motýli, břicho plné motýlů. Dávno zapomenutý pocit…</em></div><div><br /></div><div>"Jste…?"</div><div><br /></div><div><br /></div><div><em>Dýchej…</em></div><div><br /></div><div>"Ano, hned přinesu…"</div><div><br /></div><div><em>Kde se proboha ti motýli vzali?</em></div><div><em>Motýl se vylíhne. Jednou. Není nic víc než lom světla na šupinách…</em></div><div><em><br /></em></div><div><br /></div><div>"Tady máte…"</div><div>Trochu delší pohled.</div><div><br /></div><div><em>Čekání motýlů…</em></div><div><em><br /></em></div><div><br /></div><div>Co říct?</div><div>"Máte toho ještě dneska hodně?"</div><div>Zadržený dech.</div><div>Přimhouření očí.</div><div>"Vlastně ne…"</div><div><br /></div><div><em>Roj motýlů vzlétá…</em></div> http://alice123.blog.cz/1203/studie-vyuzitelnosti-motylu http://alice123.blog.cz/1203/studie-vyuzitelnosti-motylu povídky originální Sat, 03 Mar 2012 19:40:37 +0100 <div>Stála u sloupu v podloubí umělecké vš naproti Rudolfinu. Loni v říjnu. Pršelo…</div><div>Procházela jsem okolo a - dodnes si ji pamatuju. Drobná v černém, kabátek sukně i kozačka, černý široký klobouk na hlavě…</div><hr /><div>Neznám její tvář, všimla jsem si jí pozdě, až zezadu. Pro ty krásné temně rudé vlasy, které jí splývaly po zádech…</div><div>Nechtěla jsem na ni tehdy zírat, ale…</div><div>Občas si vzpomenu. Občas ji jako obraz vidím před sebou. Dlouho jsem nevěděla proč.</div><div>Už vím…</div><div>Jako by se tam v tu chvíli na okamžik zhmotnila Kate. Ta iluze, ta představa. Možná proto jsem neviděla její tvář. Neměla jsem ji vidět, měl to být jen záblesk, nic víc…</div><div>Proč ten den a v tu chvíli?</div><div>Nevím a asi to není podstatné…</div><div>Kate stejně patří k Alici. A já nejsem Alice z mé povídky…</div><div><br /></div><div>PS:</div><div>Víte co je na "snech" krásné? Když zůstanou sny…</div><div>Aneb jak říká moje moudrá kamarádka: Když nás chce Bůh potrestat, vyplní naše sny.</div><div>Jsem ráda, že jsem ji zahlédla. A ještě mnohem víc, že jen zahlédla. Kate má zůstat neskutečná… A na barvě vlasů nezáleží, ne dnes, když můžete mít jakou chcete...</div> http://alice123.blog.cz/1202/rudovlasa-divka http://alice123.blog.cz/1202/rudovlasa-divka co mi jde hlavou Mon, 27 Feb 2012 18:45:49 +0100 <div>Zase dojem... Tentokrát víc i z textu... Leželo mi to v hlavě už dlouho...</div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div style="margin-right:0;margin-left:0;text-align:center">LOOKING FOR THE SUMMER</div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><br /></div><div style="margin-right:0;margin-left:0">Co je to? Duben jako pondělí… Všednost a realita… (Není každý den pátek, má drahá, to musíš pochopit.)</div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><br /></div><div style="margin-right:0;margin-left:0">Já to chápu, jen… Občas se zadívám a myslím na věci, co nejsou, co chybí, co vábí, jako pohled hada, jako dotek anděla, jako…</div><div style="margin-right:0;margin-left:0">Jako to léto, sentimentální indiánské léto ve svém posledním vzepjetí, smutném ä sentimentálním, a v posledních barvách, jak stárnoucí subreta při poslední derniéře, než si přizná, že je po všem a čeká jen podzim a pak zima, že realita přijde.</div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><br /></div><div style="margin-right:0;margin-left:0">Občas i na jaře se nadechneš a ucítíš ten závan… Toho čehosi, té prchavé vůněi, která ti zrychlí tep… Uměla bys ji pojmenovat? Já ne.. Podivná, roky stejná… Vůně léta… A ty najednou koukáš do dálky a vidíš věci, co bys nepojmenovala… Ty budoucnosti dávno už minulé, ty co se opakují stále poprvé…</div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><br /></div><div style="margin-right:0;margin-left:0">Hry… Stále hry… A nějak moc nepomáhá, že víš, že jsou to hry a hrála jsi je tisíckrát… Ten pohled hada, ta vůně léta, ten dotek anděla…</div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><br /></div><div style="margin-right:0;margin-left:0">Bolí to? Někdy, někdy ne, někdy strašně, jenže je bolest důkaz života? Jen po smrti už nic nebolí…</div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><br /></div><div>Kdysi dávno v budoucnosti, když jsme byli mladí a tak strašlivě dospělí, jsme se rvali na kusy, ve snaze dobrat se těch pocitů, té dřeně, toho jádra, toho pocitu, že… Že cosi...</div><div><br /></div><div style="margin-right:0;margin-left:0">A teď už jen stojíme a díváme se… Ale - ten pocit je tu stále, stále stojíme, nasáváme tu vůni a svatí hříšníci, nevinní zločinci, dravé holubice chceme odletět a jít tam, kde… Kde je naše léto…</div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><br /></div><div style="margin-right:0;margin-left:0"><a href="http://www.youtube.com/watch?v=mBHYprPXhxM&amp;feature=related">http://www.youtube.com/watch?v=mBHYprPXhxM&amp;feature=related</a></div> http://alice123.blog.cz/1202/looking-for-the-summer http://alice123.blog.cz/1202/looking-for-the-summer Songfics Sun, 26 Feb 2012 22:07:28 +0100 <div>Sedm...</div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div style="text-align:center">DÉŠŤ</div><div><br /></div><div>Alice A Kate spí.</div><div>Jsou to jen panenky. Ale spí. Spí, protože já si představuju, že spí. Spí spolu, jako by se konečně setkaly v tom bezčasí. A třeba ano, třeba se tam setkaly. Věřím tomu.</div><div>Protože - chci.</div><div>A já se dívám do deště za oknem…</div><div><br /></div><div>Prší.</div><div><br /></div><div>Někde jsem četla, že pohádky končí svatbou, protože pak už to není pohádka…</div><div>A když na svatbě prší, prý padá štěstí…</div><div><br /></div><div>Padá?</div><div><br /></div><div>Slovo pád, je přece - pád. Dolů z výšek. Není to ironie? To štěstí padá..</div><div><br /></div><div>V mých nejkrásnějších vzpomínkách vždycky prší. Nebo alespoň mrholí. Padalo štěstí?</div><div>Když padal kód Matrixu a realita vyhrávala, taky pršelo. Ať už na monitorech počítačů v přeneseném sova smyslu nebo v "realitě Matrixu". A pak? Neo i Trinity byli mrtví…</div><div><br /></div><div>Déšť.</div><div>Jestli vážně prší štěstí, tak jím nasáknete. A pak uschnete…</div><div>Pokud - nenosíte deštník.</div><div>Já ho nenosím, i když mám asi čtyři.</div><div>Miluju déšť.</div><div><br /></div><div>Alici a Kate v bezčasí neprší. Nic jim nepadá, ani štěstí ani smutek, nic. Jsou… Navěky…</div><div>Spí.</div><div><br /></div><div>Za mým oknem už dopršelo…</div><div><br /></div><div><img width="800" height="477" src="http://nd05.jxs.cz/880/401/7f43e38e26_83759674_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div> odkaz na obrázek: <a href="http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Vancouver_Rain.jpg">http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Vancouver_Rain.jpg</a></div> http://alice123.blog.cz/1202/dest http://alice123.blog.cz/1202/dest Mikropovídky Sun, 26 Feb 2012 11:17:42 +0100 <div>Song-fic? Ani ne… Není to na text téhle písničky, je to jen dojem z ní… Moje představa…</div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div>Californication</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Sedící postava. Sotva lze říct, že je to žena… Dívka? Džíny a mikina s kapucí staženou hluboko do čela skloněné hlavy, skrčené nohy s okopanými botami před sebou, ruce vražené do kapes, choulící se ve své vlastní zimě teplého večera…</div><div><br /></div><div>Bylo tam pole. Volné pole, posekané, strniště bývalého obilí, které se ve větru vlnilo jako oře a teď vypadá jako hlava prostitutky, ostříhané bdělým strážcem mravnosti tupými nůžkami…. Pod šedou oblohou, velkou, tak velkou, pod tisíci mraky a unaveným sluncem podzimu, se tyčí sila, jako varovně vztyčené prsty děsivého boha,… Sny jsou k ničemu, realita…! Manželství, děti, umakartový stůl v kuchyni, pneumatika v pase a břichatý chlap před televizí se smutně směšnou kšiltovkou na pleši a lahví piva v ruce…</div><div>Pryč, jen pryč…</div><div><br /></div><div>Barvy za oknem autobusu, tak jiné než ve filmu, nahé, neónové světlo, tvrdé jako oči a tváře pouličních holek, oči v různých stádiích vyhasínání…</div><div>Postava s batohem mezi nimi…</div><div>Spánek v levném motelu páchnoucím močí, potem a neosobním sexem, který se do snů, těch zoufale udržovaných snů, prodírá narážením pelesti do zdi za hlavou, zatím jen ze sousedního pokoje…</div><div><br /></div><div>A první nárazy pelesti do zdi za hlavou v tomhle pokoji, zamčená víčka… Musím z něčeho žít…</div><div>Pohledy ostatních z motelu - teď už jsi jedna z nás… A první nabídka instantních snů, po kterých pelest není slyšet a barvy září… Jen je třeba trochu víc peněz, ale s instantními sny to jde…</div><div>Ala možnosti se tenčí, místo vyžrané pneumatiky je na břiše propadlina, tělo vychrtlé, strhaná tvář, dvacetileté stařeny…</div><div>A znovu prsty obilných sil tyčící se k nebi před očima, když spánek nepřichází… Není vůle k návratu a vlastně ani chuť… Tam nebo tady…</div><div>Nebe jednou přijde a bude tak obrovské a blízko jako ty mraky…</div><div><br /></div><div> <a href="http://www.youtube.com/watch?v=JQYJRw4R4-Q">http://www.youtube.com/watch?v=JQYJRw4R4-Q</a></div> http://alice123.blog.cz/1202/californication http://alice123.blog.cz/1202/californication Songfics Fri, 24 Feb 2012 18:20:31 +0100 <div><em style="background-color:#e7e7c6">You may not be her first, her last, or her only. she loved before she may love again. But if she loves you now, what else matters? She's not perfect - you aren't either, and the two of you may never be perfect together but if she can make you laugh, cause you to think twice, and admit to being human and making mistakes, hold onto her and give her the most you can. She may not be thinking about you every second of the day, but she will give you a part of her that she knows you can break - her heart. So don't hurt her, don't change her, don't analyze and don't expect more than she can give. Smile when she makes you happy, let her know when she makes you mad, and miss her when she's not there. "</em><span style="background-color:#e7e7c6"> - Bob Marley</span></div> http://alice123.blog.cz/1202/citat-k-valentynu-aneb-jo-zblaznila-jsem-se http://alice123.blog.cz/1202/citat-k-valentynu-aneb-jo-zblaznila-jsem-se Jen pár slov Tue, 14 Feb 2012 17:29:35 +0100 <div>Nemám ráda Velntýna a po dnešku asi ještě míň... Ale není aždý jako já... Tak jo, něco k Valentýnu, už tu hodně dlouho nepřibylo nic pozitivního a už vůbec ne pozitivního z QaF, tak jedna krátká a na mě i asi dost sladká jednorázovka…</div><div>Aneb jak to taky mohlo být, když se Justin a Brian k sobě vraceli po "epizodě" s Ethanem… Upozorňuju že úplně ignoruju, jak to bylo v seriálu. Enjoy it…</div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Nevolal mu. Stejně by mu to buď nevzal, nebo by řekl, že to nejde, že nemá čas. A navíc mu bylo jasné, že už takhle to nebyl dobrý nápad. Ale nic jiného ho už nenapadalo. Byl toho plný a muselo to ven, jenže neměl slova, jak to říct… Tak se prostě sebral a jel tam. Na blind, naslepo, i když nevěděl, jestli nepřijde nevhod a jestli mu vůbec otevře dveře…</div><div>Věděl, že to posral a že to posral moc. V touze slyšet blbá hezká slovíčka zahodil víc, než tušil… Pro klam se vzdal upřímnosti, která ho sice bolívala, ale… Už byl schopný ji přijímat.</div><div>Protože věděl, že to nedělá, aby mu ublížil, že takový prostě je. A on věděl, náhle zcela jasně, že takového ho chce. Ne vysněného Briana, ale Briana z masa a kostí, Briana, co nelže, toho se kterým mu bylo dobře, toho co se staral, i když tím svým způsobem, toho se kterým… Si ublížili…Musel to udělat, musel to zkusit, prostě musel…</div><div>Vyjel výtahem až k Brianovu loftu, srdce měl až v krku... Modlil se, aby byl sám. Víckrát už by to nedokázal… Zazvonil a…</div><div>Čekal.</div><div>Možná dělal chybu, možná dělal velkou chybu, zásadní, ale… Viděl ho každý den v práci, mluvil s ním, cítil jeho přítomnost a taky že i Brianovi se stýská, že mu ten podivný vztah, co je teď mezi nimi nevyhovuje, to opatrné příměří, co křičelo smutkem, že…</div><div>A tam stál on.</div><div>Neupravený, v domácích džínách, vytahaném tílku, rozcuchaný…</div><div>Brian.</div><div>Justinovi se roztřásly kolena…</div><div>"Ahoj, smím dál?"</div><div><em>Řekni, že ano, řekni, že ano, řekni, že ano, prosím, řekni, že ano…!</em></div><div>Brian jen ustoupil ze dveří a rukou ho pozval dovnitř. Justin vešel. Dveře se tiše zavřely a Justinovi ten zvuk přišel jako bouchnutí osudu.</div><div>Otočil se k Brianovi. Ten stál na krok od něj, naprosto klidně a s nečitelným výrazem ho pozoroval.</div><div>"Já…"začal Justin, ale slova nepřicházela., došel mu i dech, jen zoufale zatoužil, aby mohl číst Brianovy myšlenky a on jeho, aby si mohl přečíst to, co cítí… Ale to nešlo…</div><div>Tak jen udělal ten jeden krok - možná první krok člověka na Měsíci byl těžší, ale dost o tom pochyboval - chytil Briana za krk a…</div><div>Políbil ho.</div><div>Se vší touhou a steskem, co cítil, se vší láskou, tak jinou než předtím, protože už nebyla jen poblouzněním, se vší omluvou a nadějí… Se vším strachem, že ho Brian odmítne…</div><div>Vsadil všechno na jednu kartu. Že se neplete, že mohou otočit na novou stránku a začít znovu a líp, že se pohnou z tohohle šíleného místa, kde uvázli, že…</div><div>A jen doufal, že kniha jejich životů může být ještě pořád nějakým způsobem, i když jiným než dřív, kniha společná… Protože teď už Briana pochopil a…</div><div>Brian mu polibek vlažně oplácel…</div><div>Justin se srdcem sevřeným strachem ustoupil a pohlédl do těch čokoládových očí, které viděl každou noc ve svých snech..</div><div>A ty oči nebyly chladné.</div><div>Tak ten krok udělal znovu…</div> http://alice123.blog.cz/1202/otocit-na-novou-stranku http://alice123.blog.cz/1202/otocit-na-novou-stranku FF Queer as Folk Tue, 14 Feb 2012 16:54:45 +0100 <div>Po dojmem návštěvy starého fanu... Mé milované postavy... A cosi, co je spojuje. Částečně i k tématu týdne...</div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Poznal ty kroky, i když je neslyšel už roky. Lehké a pod vší sebejistotou, tak vystavovanou na odiv, nejisté.</div><div>Seděl u okna, díval se do tmy. Vsadil všechno na jednu kartu. Nebál se, nejhůř? Nejhůř to skončí teď a tady…</div><div>Ucítil její přítomnost, ten typický parfém, ona ho stále používala? Pamatoval si, kdy a od koho ho dostala, ten večer, když se sešli na Bradavických zahradách a ona mu s dychtivým a nevěřícným štěstím svěřovala, že ano, že ji miluje, že jí dala ten parfém k Valentýnu, že se políbily… Dvacet let…</div><div><br /></div><div>Nepromluvila.</div><div>Otočil se:</div><div>"Vítám tě, Bello."</div><div>"Jsi blázen, Siriusi…"</div><div>"Ano, jsem, ty ne?"</div><div>"Jak víš, že za mnou nejdou další?"</div><div>"A jak víš ty, že tohle není past na tebe?"</div><div>Mlčela.</div><div>"Protože to víme, viď, Bello…"</div><div><br /></div><div>Rebel Sírius, podivný Sírius, tak ne-Black. A divoká, vzteklá Bella, dva živly, které se nenáviděly. Do té chvíle v deseti letech, kdy ji našel plakat ve sklepě, protože ji matka řekla, že není taková jako Cissy… A pochopil, kdo Bella je. Pak bylo všechno jinak, i když jen tajně…</div><div>Sírius a Bella, dvě spřízněné duše, dva vyděděnci, kteří skrývají, kým jsou, aby jim okolí neublížilo, kteří mají jen jeden druhého, zvlášť potom, co se zamilovali. On do Něj a ona do Ní…</div><div><br /></div><div>"Co chceš, Siriusi?"chladně se zeptala.</div><div>Nadechl se:</div><div>"Chci abys mě zabila, Bello…"</div><div>"Cože?"</div><div>Výkřik v zašeptání.</div><div>"Chci abys mě zabila, Bello. Veřejně a všem na očích. Uděláš to pro mě?"</div><div><br /></div><div>V její tváři se najednou objevila ta stará Bella, ta, která s ním před dvaceti lety naposledy seděla a nábřeží Temže a mezi vzlyky mu šeptala:</div><div>"Proč si ho bere? Proč? Nemiluje ho. Miluje mě. A on miluje tebe, víme to oba. Tak proč se berou??? PROČ!"</div><div>Tehdy to nevěděl ani jeden z nich, dnes už to věděli oba. Aby se narodil Harry.</div><div><br /></div><div>Ten Harry, kterého Sírius "miloval", protože byl tolik podobný otci, ale díky kterému taky ztrácel rozum, protože to NEBYL James… A on věděl, že není…</div><div>Říkal to tu Belle bez emocí. O své lásce, o tom, jak už několikrát řekl omylem Harrymu Jamesi, o tom, že ví, že se ho zmocňuje šílenství…</div><div>Poslouchala.</div><div>A pak řekla:</div><div>"Udělám to. Pro tebe, Siriusi…"</div><div><br /></div><div>"Zabila jsem Siriuse Blacka! Zabila jsem Siriuse Blacka! Zabila jsem Siriuse Blacka!" Bella běžela chodbami s Harrym v patách, smála se šíleným smíchem, před očima Síriův úsměv, když se propadal závojem, úsměv plný vděku, a věděla jediné…</div><div>Že doufá, že Harry tu svou kletbu myslí vážně…</div><div>Smála se a uvnitř křičela:</div><div>"Zabil mě, zabij mě, už nemám co ztratit, zabij mě ty, který máš její oči…"</div> http://alice123.blog.cz/1202/siriusiva-smrt http://alice123.blog.cz/1202/siriusiva-smrt FF Harry Potter Mon, 13 Feb 2012 18:57:18 +0100 <div>Tak jsem po letech zavítala na stránky, kde moje psaní vlastně začalo... I proto, že jsem hledala jednu úžasně krásnou, patetickou a depresivní povídku k Valentýnu. A našla jsem jich tolik, i když ne přímo Valentýnské... Kdybyste měli chuť na smutný slash, spíš psychologický a rozhodně ne QaF, zavítejte ke Corny, nebo k Brygmince... <a title="Corny" href="http://fanfiction.potterharry.net/cze/uzivatele/profil/228/?page=dila" target="_self">http://fanfiction.potterharry.net/cze/uzivatele/profil/228/?page=dila</a></div><div><a href="http://fanfiction.potterharry.net/cze/uzivatele/profil/148/?page=dila">http://fanfiction.potterharry.net/cze/uzivatele/profil/148/?page=dila</a></div> http://alice123.blog.cz/1202/harry-potter http://alice123.blog.cz/1202/harry-potter co mi jde hlavou Mon, 13 Feb 2012 16:45:09 +0100 <div>...</div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>TY</div><div><br /></div><div><br /></div><div>Ty</div><div><br /></div><div>Jsi tím kým jsi</div><div>Střípkem mozaiky</div><div>Co se mi v prstech láme</div><div>I jí celou</div><div><br /></div><div>Ty</div><div><br /></div><div>Jsi tichou přítomností</div><div>V níž zní tolik</div><div>Beze slov mluvíš</div><div>A já čím dál víc slyším</div><div>Vlákny empatie</div><div>Se snažím dotknout tvého já</div><div><br /></div><div>Ty</div><div><br /></div><div>To co nevyslovíš</div><div>Jen ukážeš</div><div>V medvídkovi</div><div>Ošoupaném sáčku s kamínky</div><div>Náramku z mušlí.</div><div><br /></div><div>Ty</div> http://alice123.blog.cz/1202/ty http://alice123.blog.cz/1202/ty Věnováno... Sun, 05 Feb 2012 13:50:45 +0100 <div>...</div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div style="text-align:center">Křik</div><div style="text-align:center">Ticho</div><div style="text-align:center">Smích</div><div style="text-align:center">Pláč</div><div style="text-align:center">Světlo</div><div style="text-align:center">Temnota</div><div style="text-align:center">Bolest</div><div style="text-align:center">Štěstí</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center">Vyložené na stole</div><div style="text-align:center">Karty mého já</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center">Slabost</div><div style="text-align:center">Síla</div><div style="text-align:center">Prázdnota</div><div style="text-align:center">Celistvost</div><div style="text-align:center">Dospělá</div><div style="text-align:center">Dítě</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center">Podivná arkána</div><div style="text-align:center">Se na mě dívá</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center">Alice</div><div style="text-align:center">Kate</div><div style="text-align:center">Brian</div><div style="text-align:center">Justin</div><div style="text-align:center">Eric</div><div style="text-align:center">Godric</div><div style="text-align:center">Edward</div><div style="text-align:center">Bella</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center">Nikdo z nich nejsem</div><div style="text-align:center">A jsem všemi</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center">Nahá ve vesmíru</div><div style="text-align:center">Čekám, jestli můžu</div><div style="text-align:center">Být sebou, úplně</div><div style="text-align:center">Alespoň pro jednoho člověka</div> http://alice123.blog.cz/1202/byt-sebou http://alice123.blog.cz/1202/byt-sebou Poezie nebo tak něco Sat, 04 Feb 2012 22:49:16 +0100 <div>Opět zklamu příznivce QaF. Není to nic o nich. Jen pár dojmů z fotografií Davida Lachapelle.</div><div><a href="http://www.davidlachapelle.com/">http://www.davidlachapelle.com/</a></div><div>Nevím jak vás, ale mě dostaly...</div><div><br /></div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div style="text-align:center">DAY AFTER</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center">TEN DEN jdeš spát</div><div style="text-align:center">Zavřeš oči</div><div style="text-align:center">Zapomeneš</div><div style="text-align:center">Zmizí to</div><div style="text-align:center">V bezpečí barevného povlečení</div><div style="text-align:center">Starých upomínek</div><div style="text-align:center">Neměnných, jistých</div><div style="text-align:center">Jak jen umí být minulost</div><div style="text-align:center">A věříš</div><div style="text-align:center">Že se vzbudíš a</div><div style="text-align:center">Všechno bude v pořádku</div><div style="text-align:center">Jenže druhý den</div><div style="text-align:center">Je DEN POTÉ</div><div style="text-align:center">Kdy svět je v troskách…</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center">LONELY DOLL</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><a href="http://www.davidlachapelle.com/series/lonely-doll/">http://www.davidlachapelle.com/series/lonely-doll/</a></div><div style="text-align:center"><a href="http://www.davidlachapelle.com/series/lonely-doll/">http://www.davidlachapelle.com/series/lonely-doll/</a></div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center">Směšná, tlustá, bez obalu</div><div style="text-align:center">Vystavuješ se tam všem</div><div style="text-align:center">Jak parodie na Sněhurku</div><div style="text-align:center">Pod plastovým poklopem.</div><div style="text-align:center">Kdo UVIDÍ tě, moje milá</div><div style="text-align:center">Kdo UVIDÍ tvé smutné sny</div><div style="text-align:center">Pro které ses vystavila</div><div style="text-align:center">V němém kříku zoufalství?</div><div style="text-align:center">Ležíš tiše pod poklopem</div><div style="text-align:center">Ne mrtvá, jenom neživá</div><div style="text-align:center">Tlustá, směšná tím hloupým snem</div><div style="text-align:center">A plíseň tě odívá…</div><div style="text-align:center">Jak do třásní nejjemnějších</div><div style="text-align:center">Co jsou jak svatební šat</div><div style="text-align:center">A já na rtech necítím smích</div><div style="text-align:center">Tvou bolest slyším tiše hrát…</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center">STERILNÍ KVĚTY</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><a href="http://www.davidlachapelle.com/series/earth-laughs-in-flowers/">http://www.davidlachapelle.com/series/earth-laughs-in-flowers/</a></div><div style="text-align:center">(tohle je jen první je potřeba je vidět všechny…)</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center">Uvadnete, polámané</div><div style="text-align:center">S vůní věcí ztracených…</div><div style="text-align:center">Rozbitých soch</div><div style="text-align:center">Polámaných panenek</div><div style="text-align:center">Částí těl</div><div style="text-align:center">Snů s prošlou zárukou</div><div style="text-align:center">Věcí ztracených</div><div style="text-align:center">Bolavých</div><div style="text-align:center">Minulých</div><div style="text-align:center">Prohraných…</div><div style="text-align:center">A</div><div style="text-align:center">Nebo ne...</div><div style="text-align:center">Můžete být</div><div style="text-align:center">Krásné</div><div style="text-align:center">Nezraněné</div><div style="text-align:center">Dokonalé</div><div style="text-align:center">Neuvadnout</div><div style="text-align:center">Bez bolestí</div><div style="text-align:center">Když…</div><div style="text-align:center">Zůstanete za zdí z celofánu</div><div style="text-align:center">Nevydáte se všanc.</div><div style="text-align:center">Co si vyberete, moje květiny?</div> http://alice123.blog.cz/1202/dojmy-z-fotografii http://alice123.blog.cz/1202/dojmy-z-fotografii Poezie nebo tak něco Fri, 03 Feb 2012 20:19:25 +0100 <div>Ahojky, mám dotaz... Pod perexem najdete obrázek... Zajímalo by mě, co podle vás představuje... Pokud tedy někdo zanechá komentář... Jen si chci něco ověřit:-)</div><div><br /></div><hr /><div><img width="550" height="711" src="http://nd05.jxs.cz/249/079/cb98e83d91_83063102_o2.jpg" /></div><div>zdroj: http://www.facebook.com/#!/pages/Life-is-a-Bitch-Quotes/228697947191691</div> http://alice123.blog.cz/1201/fotografie http://alice123.blog.cz/1201/fotografie co mi jde hlavou Sun, 29 Jan 2012 14:19:38 +0100 <div>část šest...</div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>KUPIČKA SNĚHU</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Došlo mi to až ráno… Vyletěla jsem z postele. Na okně byly květy mrazem malované a za nimi … Malinká kupička sněhu, tak strašně malá…</div><div><br /></div><div>Otevřela jsem okno a hrábla do ní rukama… Byl tam, pod tím sněhem. Poštovní holub…</div><div><br /></div><div>Za okem byly krásné závěje, ale tady jen malinká kupička, docela malinká, tak malinká na to, co v sobě ukrývá…</div><div><br /></div><div>Vzala jsem ho do dlaní, přitiskla k sobě… Čekal tam, pořád čekal, až otevřu okno a zašeptám: "Leť!"</div><div><br /></div><div>A zatím padal sníh…</div><div><br /></div><div>Snažila jsem se ho zahřát, rozpustit tu nevyhnutelnost, možná to nebylo nevratné, možná…</div><div><br /></div><div>Slzy mi tekly proudem.</div><div><br /></div><div>Blbej poštovní holub, je to jen blbej holub nic víc, racionalita se snažila mě utěšit, ale nepomáhalo to.</div><div><br /></div><div>Otočila jsem se, klouzala očima po pokoji, pak zpátky k oknu, ke sněhu za ním, ke sněhu na který jsem tak dlouho čekala, k milionu zázračných sněhových vloček, mohly udělat ten zázrak a vzbudit ho?</div><div><br /></div><div>Položila jsem ho zpátky do té kupičky panensky bílého sněhu. Zavřela jsem okno a lehla si zpátky, najednou unavenější než kdy dřív. Přitáhla jsem si k sobě Alici s Kate, ale najednou mě pohled na jejich neměnné úsměvy začal děsit. Jak se mohou mrtvé usmívat? Přitiskla jsem si je k sobě, abych na jejich tváře neviděla. Ale tu kupičku sněhu jsem viděla pořád…</div><div><br /></div><div>A hadrová tělíčka mých panenek mě začala studit…</div> http://alice123.blog.cz/1201/kupicka-snehu http://alice123.blog.cz/1201/kupicka-snehu Mikropovídky Tue, 24 Jan 2012 17:00:00 +0100 <div>část pět...</div><hr /><div><br /></div><div><br /></div><div>MOZAIKA</div><div><br /></div><div><br /></div><div>Zdál se mi sen. Podivný, zvláštní…</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Seděla jsem u stolu, na kterém ležely Alice s Kate a před sebou jsem měla hromádku lesklých skleněných střípků. Byly barevné a mě až po chvíli došlo, že to je mozaika. Měla jsem ji složit, až ji složím Alice a Kate zase ožijí…</div><div><br /></div><div>Brala jsem střípek za střípkem,na každém byl kousek obrazu, kousek celku, kousek tváře. Byly tak tenké, tak křehké…</div><div><br /></div><div>Nejdřív to šlo snadno, ale pak mi bůhví proč začaly praskat v prstech. Praskaly a já měla za chvíli ruce celé pořezané. Čím opatrněji jsem je brala, tím víc praskaly. Ale skládala jsem dál, sestavovala jsem i ty popraskané, tak nejlépe, jak jen to šlo. Bála jsem se přestat a zvednout oči. Bála jsem se pohlédnout na strnulé úsměvy mrtvých panenek…</div><div><br /></div><div>Když už nezbýval ani jediný střípek…</div><div><br /></div><div>Uvědomila jsem si,, že jsem mozaiku složila špatně, zbývalo tolik prázdných míst…</div><div><br /></div><div>Začala jsem znovu. Teď chvíli opatrně, chvíli se zlostí, chvíli s pláčem… A mozaika začala dostávat tvar. Složila jsem ji.</div><div><br /></div><div>Ale ty dvě neožily, nemohly stále byla spousta prázdných míst, spousta kousků stále chyběla…</div><div><br /></div><div>Zvedla jsem k nim oči. Usmívaly se a čekaly…</div><div><br /></div><div>Až přijdou nové kousky a ta mozaika se doplní…</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Tu noc jsem s nimi nespala. Ale po procitnutí ze snu uprostřed noci jsem šla a vzala jsem si je k sobě do postele.</div><div><br /></div><div>Pronikající světlo pouliční lampy skrz husté sněžení venku tvořilo na záclonách vlastní mozaiku. Ale i tahle měla prázdná místa…</div> http://alice123.blog.cz/1201/mozaika http://alice123.blog.cz/1201/mozaika Mikropovídky Mon, 23 Jan 2012 17:00:00 +0100