Prstýnky

6. prosince 2015 v 23:21 | alice123 |  co mi jde hlavou
Asi čekáte na novou Alici. (A asi si dost fandím, že,) Ale pořád je lepší oslovovat někoho, než jen tak psát v neurčitém tvaru.
No, Alice má dopsanou první kapitolu a půlku druhé, ale chci to sem dát teprve až budu mít víc. Zatím jen malé zamyšlení



Nosím tři prstýnky. Všechny mi je dala moje žena. Jeden je zásnubní, druhý snubní a třetí má dezén připomínající kůru břízy. Jou stříbrné a jejich cena je v tom stříbře mizivá.
Poslední dobou mi otékaly prsty, takže jsem prstýnky sundala a měla jsem je v tom bordelu u počítače. Teda bordelu... JÁ vím,, kde tam co je .
Ptala se mě několikrát, proč je nenosím, a já jí říkala, že mi prostě otékají prsty a že je nosit budu.
Dneka jsem si konečně spravila kroužek u křížku na krk, také od ní, přes sto let starý, neuvěřitelně nádherně vypracovaný malý krucifix, po její prababičce. A tak jsem si chtěla vzít i ty prstýnky a ouha, ony u toho počítače nebyly.
Moje první myšlenka byla, že je někam schovala, aby mě vytrestala, že je mám v bordelu. Ale ne, nevěděla, kde jsou. A tak jsme i s naším mladým hledali a hledali a žena odešla na záchod si pobrečet, jak málo pro mě ty prstýnky znamenaly, když jsem je jen tak ztratila... No a já nakonec poslala kluka, ať se koukne do knihovny, kde by mohly být v nějaké krabičce, které sbírám. A byly tam.
Drahá polovička je tam uklidila a zapomněla na to. Takže moje první tušení bylo jen kousek vedle.
Proč tu vypisuju takouvou banální hístorku?
Jsou to jen kousky stříbra. Miluju je, ale nikdy bych netušila, jaký význam mají pro moji lásku...
A tak...

I když si budete myslet, že je to maličkost, vaše měřítko není tím, co rozhoduje....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama