Prostě milovat

6. května 2013 v 20:31 | alice123 |  Třetí myšlenky
(věnováno...)

Erich Fromm řekl:

"Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem - láska znamená milovat."
"Láska je aktivní péče o život a růst toho, co milujeme. Kde tato aktivní práce chybí, tam není láska."


Myslela jsem, že těmto slovům rozumím...
Jak často se ve svých doměnkách mýlíme...


Většina z nás, a já vážně nejsem výjimka, si pokládá stále jedinou otázku : Proč jsem sama, proč i když miluju, lásku nemám, proč moji lásku nikdo nechce?

Zřejmě je vtip už v otázce samotné...

Může se stát, že lásku máme, že jsme milováni, ale neumíme milovat. Chceme vlastnit, neumíme tomu druhému dát svobodu.
Ne tím, že bychom ho dusili zákazy a příkazy, výslechy a žárlivostí.
Ale dusit můžeme i péčí...

Aktivní péče... Velice zavádějící spojení slov.

Neustálá starost může dusit, svírat jako klec. I přehnaná péče je vlastnit.
Vážne už nevím, kdo řekl, že dítě musíme jednou shodit z vlastního klína a pustit jeho ruku, aby se naučilo stát na svých nohou.

A tohle i dokážeme. Proč? Protože své děti milujeme. Budeme se o ně vždy bát a snažit se usměrnit jejich osud, aby se vyhnuly našim chybám, ale pokud je opravdu milujeme, necháme je žít a dýchat, neudusíme je svou láskou a přehnanou péčí.

Ale někdy to neumíme v lásce k druhému dospělému člověku. Milujeme ho tolik, ačkoli jinak, jako své děti. Naprosto a úplně. A máme o něj strach, trpíme jeho bolestí, dýchali bychom za něj. Ale.

Ale nedokážeme přijmout, že naše Láska, je také svébytná bytost, že má svůj život a že nejsme my tím, kdo ho žije. Nelze s tím člověkem splynout v jedno. Nemůžeme žít za něj a on za nás.

Někdy...

Bolí to jako u dětí, ale někdy musíme umět dát tomu druhému prostor. I prostor dělat chyby, i prostor trápit se, nalézat vlastní řešení a jít za ním, topit se. A jediné co můžeme, je stát po jeho boku, a když bude potřebovat, podat mu ruku.
A nebo prostě jen BÝT.
Nic víc.
Bolí to, hodně to bolí, když toho člověka milujeme a jeho štěstí je nám víc, než vlastní.
Ale nejde žít za něj. Nemůžeme převzít jeho osud. Můžeme jen pomoci.

A milovat.
S tím jaký je, s tím, jaké dělá chyby, s jeho slabostmi, prohrami, bolestmi.

Prostě jen milovat...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama