ODPUŠTĚNÍ

3. února 2013 v 12:26 | alice123 |  co mi jde hlavou
Tak jsem se poránu nějak rozepsala...
Věšela jsem prádlo, koukala jak nádherně svítí sluníčko a... najednou mi to došlo.


Chybovat je prý lidské a odpouštět božské. Mno nevím, nepřipadám si jak Bůh, dokonce ani podle definice V.M.Smithe ne, neboť negrokuji zcela.
Ale.
Nějaký chytrý pan psycholog, jehož jméno jsem šťasně zapomněla, kdesi řekl, že chte-li si vzít ženu (a já dle vlastní zkušennosti dodávám i muže), podívejte se nejdříve na její matku.
Hm, gratuluji pane doktore k úžasně šovinistické srágoře. Nicméně.
Možná, než začnete s někým chodit, měli byste se podívat na jeho bývalé a promluvit si s nimi. Protože to, co vám o nich sdělí protějšek může a bude, jen jeho verze.
Kdysi se mi v růžových brýlích lásky zdálo strašné, jak mohla ex mojí ex napsat, že jí odpouští, že se s ní rozešla.
A ejhle jsem ve stejné situaci.
Kaju se ze svých hříchů... Tu paní neznám a nevím, proč odpustila a ani co tím chtěla dosáhnout, ale...
Ale já bych měla poděkovat
Najednou mi došlo, co je vlastně podstatou odpuštění.
Není to přijetí situace, ale...
Pochopení té druhé strany. Každý máme svoje limity, přes které vlak nejede. A to, že vás to bolí jako blázen neznamená, že vám to neprospěje.
Kolik rán jsem trávila zaseklá na mobilu a teď už nemusím.
Jem volná a svobodná.
Místo vzteku a namísto lítosti přišel vděk. A odpuštění.
Dala mi svobodu a možnost žít, jakkoli jsem to nechtěla pochopit.
A já jí můžu odpustit.

Děkuju.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama