Opět zklamu příznivce QaF. Není to nic o nich. Jen pár dojmů z fotografií Davida Lachapelle.
Nevím jak vás, ale mě dostaly...
DAY AFTER
TEN DEN jdeš spát
Zavřeš oči
Zapomeneš
Zmizí to
V bezpečí barevného povlečení
Starých upomínek
Neměnných, jistých
Jak jen umí být minulost
A věříš
Že se vzbudíš a
Všechno bude v pořádku
Jenže druhý den
Je DEN POTÉ
Kdy svět je v troskách…
LONELY DOLL
Směšná, tlustá, bez obalu
Vystavuješ se tam všem
Jak parodie na Sněhurku
Pod plastovým poklopem.
Kdo UVIDÍ tě, moje milá
Kdo UVIDÍ tvé smutné sny
Pro které ses vystavila
V němém kříku zoufalství?
Ležíš tiše pod poklopem
Ne mrtvá, jenom neživá
Tlustá, směšná tím hloupým snem
A plíseň tě odívá…
Jak do třásní nejjemnějších
Co jsou jak svatební šat
A já na rtech necítím smích
Tvou bolest slyším tiše hrát…
STERILNÍ KVĚTY
(tohle je jen první je potřeba je vidět všechny…)
Uvadnete, polámané
S vůní věcí ztracených…
Rozbitých soch
Polámaných panenek
Částí těl
Snů s prošlou zárukou
Věcí ztracených
Bolavých
Minulých
Prohraných…
A
Nebo ne...
Můžete být
Krásné
Nezraněné
Dokonalé
Neuvadnout
Bez bolestí
Když…
Zůstanete za zdí z celofánu
Nevydáte se všanc.
Co si vyberete, moje květiny?
Zde hledá
pozdě, ale přece. je to už nějaká doba, co jsem to četla, ale myslím, že to nevadí. ty fotografie by mě samy od sebe asi neoslovily. i když třeba najdu poselství, nemluví na mě jazykem, kterým bych byla ochotná s ním komunikovat. mám ráda jeho anděla
, jinak mě to lehce míjí. ale ve spojení s těmi básněmi je to nádhera...