část jedna...
PANENKY
Patřily k sobě, Alice a Kate…. Dvě hadrové panenky s vlasy s vlny a obličejíky vyšitými barevnou nití…
Spaly spolu každou noc v objetí, patřily k sobě jako dvě poloviny téže mince, žily spojením naděje a víry…
A náhle k sobě nepatří… Život z nich se ztratil. Už nespí spolu jen vedle sebe. Stále se usmívají, jejich obličeje nemohou jinak, musí se usmívat. Ale už není Alice a Kate. Je Alice. Je kate…
Každou noc je ukládám spolu. Aby nebyly jedna bez druhé, aby se jim nestýskalo, aby nebyly samy… Ale je jim to jednoosou to jen hadrové panenky s obličejíky vyšitými barevnou nití… Nežijí, necítí stesk, necítí nic…
A přesto mě nad nimi bolí srdce… Alice a Kate…
Zde hledá
Ty vždycky víš, jak mě dostat co? To je tak smutné...