Holub

21. ledna 2012 v 13:25 | alice123 |  povídky originální
Jen pár slov, která mají... Happyend... starší (asi týden??) věc. Na oslavu první úspěšně složené zkoušky... a pozastavení trvá... Zatím...




Holub

Ten kostel má mnoho oken, nejen ta vytlučená, ale i ta vitrážová, chráněná hustou sítí. Tahle jsou vysoko nad zemí a mají jen malou mezeru mezi nimi a zdí okolo. Na silném okraji té sítě často sedí holubi. Sotva se tam vejdou, celí skrčení se tam choulí.
Dneska jsem šla okolo a slyšela jsem zvláštní zvuk, takový škrábavý. Vzhlédla jsem a…
Za tou sítí byl holub. Asi tam spadl, určitě tam spadl. A pokoušel se vzlétnout, ale je tam jen málo místa. Strašně málo, nemůže zamávat křídly a tak jen vždycky popoletěl a spadl znovu.
A já…
Dívala jsem se, pak asi za dvě hodiny znovu, nějak jsem doufala, že se mu to třeba povede.
Byl tam ještě když jsem jela domů. Přecházel pod sítí, snad sbíral síly…
A já doufám, že až zítra přijedu do práce…
Ten holub tam nebude. Nebo, ať to zní jakkoli blbě, bude mrtvý, že třeba zmrzne. Nevím jak bych měla chodit okolo a dívat se jak umírá, pomalu tam za tou sítí…
Strašně se bojím, že se na tohle budu muset dívat…
Na umírajícího holuba mezi barevným oknem kostela a sítí…

Když jsem ráno přijela, ještě tam byl a mně bylo strašně...
Ale pak jsem šla ven kouřit a on? Byl pryč... Nevím jak, prostě tam nebyl.
Podařilo se mu dostat ven...
Šťastné konce existují...

Tak i takhle vypadá naděje.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama