Deja vu 9

23. října 2011 v 12:39 | alice123 |  FF Queer as Folk
Pro Justinku za trpělivost a vytrvalé naléhání… ale upozorňuji, že je to psáno ve spěchu a ve spěchu i přepisováno, takže za kvalitu a množství chyb neručím. a varuju, zřejmě se to nebude vyvíjet podle vašich představ. a je to krátké.

Tak tedy, Randy bude muset začít jednat. Bude muset, protože Abe je horší svině, než se zdá…







Jason spal větší část dopoledne. Většinu toho času jsem strávil tím, že jsem se na něj díval. Nikdy předtím jsem podobnou potřebu neměl, jen ležet a dívat se jak někdo spí… celé hodiny…
Ano, lítal jsem v tom…
Ale v hlavě mi duněl jako poplašné zařízení Abeho telefonát. S hrůzou jsem zjišťoval, že toho člověka, s nímž jsem roky žil, vlastně neznám… Přemýšlel jsem čeho je schopný a ani jedna z těch věcí nebyla příjemná, většina z nich byla spíš děsivá. Jenže jak jim zabránit??? Díval jsem se do Jasonovy klidné tváře, poslouchal jsem jeho dech a jediné, co jsem věděl, bylo, že mu nenechám ublížit. Nikdy.

Před polednem se probudil… Bylo úžasné se dívat, jak pomalu otevírá oči…
"Dobré ráno, Šípkový princi…" zašeptal jsem. Znovu zavřel víčka a také se usmál… Pomalým, šťastným úsměvem…
Nemohl jsem si pomoct, zlehýnka jsem ho políbil. Jen nevinným polibkem, jen dotykem rtů… Ale jeho jazyk vklouzl do mých úst a já… Nedokázal říct ne…
S Abem jsem se už měsíce nelíbal. Ne dobrovolně. Polibek je pro mě totiž mnohem intimnější než sex. Líbám se s tím, koho miluju. S někým, ke komu ať už vědomě nebo podvědomě něco cítím. A polibek s milovaným člověkem… To je víc než jen rafinovaná hra jazyků. Je to otevření se, vpuštění na své soukromé území… Protože…
Líbali jsme se, pomaloučku a dlouze. Dýchal jsem jeho dech a on dýchal můj. Tisl jsem ho k sobě. Hladil. Nic víc… ano, byli jsme oba vzrušení, ale nechtěl jsem porušit tuhle chvíli, tenhle zázrak, co jsem zažíval poprvé…

Na oběd jsme šli ven. Na hotdog v parku.
Chodili jsme po cestičkách, dívali se na lidi kolem, stromy, trávu, květiny, kachny v jezírku. Jako bych svět viděl jinýma očima… Kdy se to stalo? Nevím a bylo mi to jedno…
Poslouchal jsem jeho hlas a jeho smích, ruku v ruce jsme se dívali na úplně obyčejné věci, které jsem viděl tisíckrát a on o nich povídal způsobem, kterým jsem o nich přemýšlel i já, ale nikdy jsem to nikomu neřekl… Poprvé jsem je viděl s někým… Mým soukromým zázrakem…
Večer jsem ho odvezl domů. Čekal jsem v taxíku, dokud nezašel dovnitř, chtěl jsem si být jistý, že se mu nic nestane. Pak jsem se vrátil do svého bytu a svojí postele, která ještě voněla jeho vůní… Usínal jsem s myšlenkou na něj…

Samozřejmě jsme si s Jasonem vyměnili telefonní čísla. Chtěl jsem s ním být v kontaktu tak moc, jak jen to půjde. Ale nečekal jsem, že…

Na zkoušky telefon nenosím to prostě nejde. A on to věděl, říkal jsem mu to. Proto mě překvapil zmeškaný hovor, když jsem druhý den přišel zpátky do šatny. Jakmile jsem uviděl Jasonovo jméno, bylo mi jasné, že se něco stalo. Nevím, proč jsem to věděl, prostě jsem to věděl. Okamžitě jsem volal zpátky, ale nebral mi to. Tak jsem jen chytil bundu a vyběhl ven…
Vůbec mi nedošlo, že jedu k němu domů, že by se třeba jeho matka mohla divit, co tam chci, kdo jsem a co mám společného s jejím synem. Bylo mi to fuk. Bál jsem se.

Zazvonil jsem a otevřel mi Jason. Jason s čerstvým monoklem a roztrženým rtem. Udělalo se mi zle…
"Co…"
Než stačil odpovědět, objevila se za ním jeho matka, žena jen o málo starší než já, svému synovi nápadně podobná:
"Co tu chcete?"
"Dobrý den, Jason mi volal…"
"Tak to jste vy? Ten hajzl? Ten, kterého partner dnes přišel za mým synem do školy a přede všemi ho prosil, aby se s vámi přestal scházet?
Ten, kvůli komu si potom partička fotbalistů udělala z méh syna boxovací pytel?
Vypadněte od mých dveří!!!"
Jen jsem zíral…
"Ne! Tak to není, mami! Randy už s tím chlapem není dlouho! On se jen chtěl mstít…!"
Deja vu.
Deja vu silné jako kotevní lano.
Tuhle situaci jsem znal, hrál jsem ji, i když z druhé strany…

V tu chvíli vedle nás zastavilo auto.
"Randy! Randy, nedělej mi to, prosím!" Abeho afektovaný hlas mi zamíchal vnitřnostmi.
Jasonova matka přibouchla dveře a slyšel jsem otáčení klíče v zámku.
Velice pomalu jsem se otočil a podíval se do Abeho falešně zarmoucené tváře. Došel jsem až k němu:
"Zmiz, Abe, zmiz, než…" ledově jsem pronesl.
"Než co? Měl bys nasednout ke mně, Randy. Měl bys vážně nasednout do tohohle auta a odjet se mnou. Protože tohle není konec. Ne dokud to neřeknu já, pochopils?"
Tvář měl navenek stále staženou smutkem, ale tichá slova, která jsem mohl slyšet jen já, byla naprosto jiná.
A mně došlo, že v tuhle chvíli nemám na vybranou.
Že musím nasednout. I když se Jason zřejmě dívá zpoza záclony v některém z oken. I když riskuju, že nepochopí, co a proč dělám…
V duchu jsem mu říkal, ať se nezlobí, že ho miluju a nezrazuju ho. Ale šel jsem ke dveřím spolujezdce. Došlo mi totiž, že Abe není jen zlý, ale že je i nemocný. Že je psychopat.
A že je vážně nebezpečný.
S tím musím něco udělat já.
Sám.
Nasedl jsem, zavřel dveře.
A rozjel se vstříc tomu, co mě čekalo. Nemohl jsem Jasona už vystavovat nebezpečí. Ten dospělý jsem byl já. A příliš jsem ho miloval…
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 keishatko keishatko | Web | 23. října 2011 v 15:25 | Reagovat

to bolo kruté...ja by som ho zabila...Randy, dúfam, že niečo vymyslíš...toto nemôže takto skončiť...chápem matku, bojí sa o syna a chápem Randyho rozhodnutie, ale je to tak hnusnéééééé

2 Justinka Justinka | Web | 23. října 2011 v 15:34 | Reagovat

Děkuju! Začátek byl přesně dle mých přání a tak roztomilý!
Ano, to jsem vážně nečekala, že je Abe až taková svině! Chudák Jason! Ale ještě víc se bojím o Randyho! Opět to skončilo tak, že tě budu uhánět o pokračování! Jsem z toho tak vedle, že mě to nutí za každou větou udělat vykřičník!
Tradiční závěr - chci víc!

3 alice alice | 23. října 2011 v 15:56 | Reagovat

[1]:

[2]: holky děkuju, ale hned tak to nebude, musím dohánět resty na vš atd. že já se pouštěla do dalšího studia...

4 Karin Karin | 27. listopadu 2016 v 14:56 | Reagovat

To není možné ten zmetek nedá pokoj. O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama