Tohle je pro jednoho človíčka... pro jednu dušičku, kterou mám moc ráda...
Vím, že to nepomůže, ale snad to rozptýlí...
Deník - Den první
Nikdy jsem si nepsala deník. Dokonce ani v blázinci, i když tam to po mně chtěli.
A teď…
Nejsem blázen, vím že ne..
Jenže tohle kdybych někomu řekla, tak jsem tam zase a na dlouho..
A já musím odmaturovat… Musím!
Ale..
Občas…
Občas mám pocit, že tu nejsem sama.
Že je tu někdo se mnou.
Ne tu, jako v pokoji, i když to nejčastěji.
I jinde.
Sem tam se otočím a věřím tomu, že ho uvidím.
Ten pocit, že vás někdo pozoruje.
Ale jsem sama…
Jenže nejsem!
JE tu se mnou…
Pořád.
A já? Nemám strach…
A někdy, někdy bych jako slyšela hlas.
Hlas, co na mě mluví…
Skoro mu rozumím..
Skoro…
A… Sem tam… I cítím…
Dotek…
Na tváři, na ruce.
Do prdele, já ho fakt cítím!
A pak… Nic.
Co se to proboha děje!
Já nejsem blázen…
Nebo jo?
Zde hledá