Už bych toho fakt měla nechat...

18. října 2009 v 16:47 | alice123 |  co mi jde hlavou
Děkuju moc za vaše komentáře k předchozímu článku. Tohle je jen vykecávka...


Jak to tedy vypadá, rozhodovat se do určité míry můžeme. Abych pravdu řekla, nejvíc asi souhlasím s tím, co napsala Andy. Že pár maličkostí, ve kterých se rozhodneme, ve finále způsobí něco, co jsme zpočátku ani nemohli předpokládat.
Včera jsem měla po icq debatu s jedním moc chytrým človíčkem, kterého si vážím a považuju ho za úžasného člověka a navíc hodného a na mužského i dost empatického (za což by mě zabil, kdyby to četl a pak by všechno popřel...).
Je zastáncem názoru, že kdyby osud existoval, pak jsme jen loutky.
Radí mi, ačkoli on sám nic neví určitého o tom, co se mi stalo, radí mi nechat mnulost spát. Dívat se dopředu a jít dál.
Zlatý kluk... Ta jedna má štěstí... a je jí to přáno!!!!!
Jo, já vím Jolanko, radíš mi to samé už dobře ... Vlastně od začátku...
Ale jak to mám udělat?
Já chci, aby to bylo pryč, chci jít dál, i když nevím kam a za čím, chci zas vidět před sebou cestu až k obzoru, chci, ale nedokážu to, mám pocit jako by mě tu pořád něco drželo a to vím, že už se od Ní ničeho nedočkám a už vůbec ne vysvětlení.
Já snad potřebuju vymítače!
Pls, poradíte mi?
Nebo platí to, že není jiného léku na lásku, než více lásky?
Ale já už nechci nikoho milovat...!
íDíky za to, že jste si opět přečetli tuhle trapárnu...
Mám vás ráda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama