Sobecká

29. října 2009 v 20:40 | alice123 |  Poezie nebo tak něco
Joly se mě ptala, jestli je už tahle básnička na blogu.
No, nechtělo se mi ji sem moc dávat, ale budiž. I tohle sem já, snad vás to moc nevyděsí...



Sobecká

Nechci už přežívat na kraji života,
tiše se ploužit a nechat to být.
Nechci už být jen ta zasraná jistota,
drtí mě, ubíjí, ten pustý klid…
Den za dnem stejné jsou, korálky na niti…
Toužím ji roztrhnout, rozsypat je!
Zas ta zlá převládla, mám ji snad zachytit?
Nebo ji vypustit, ať si hraje?
Krev v žilách proudí mi, horká a vířící.
Nechci ji popírat, uklidnit se.
Trpně zas přenášet moře snů na lžíci,
opět je rozmělnit, ztratit v čase.
Chci zas jak Ikarus vydat se k výšinám,
kašlu na to, že čekal ho pád,
Já přece oheň ne led v sobě ukrývám,
chci hořet, ne v klidu chladu zas spát!
Že je to sobecké? Ano, už učím se…
Učím se, jak kus i pro sebe chtít.
Vždyť nikdo štěstí mi na dlani nenese.
Co chci, to musím si já sama vzít!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jol Jol | 3. listopadu 2009 v 14:08 | Reagovat

Naopak, tohle nejsi ty, spis ta co bys mohla byt:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama