Vykecávka - O velkém Nic

5. září 2009 v 23:52 | alice123 |  Jen pár slov
Sedím sama a koukám se jak blázen do prázdna.





Brouzdala jsem po netu a nic jsem nenašla. Ani vlastně nevím, co hledám, nějak jsem ztratila - něco. Co vlastně? Kdo ví… Já ne.
Ještě před rokem jsem byla plná ideálů a iluzí. Psala jsem povídky a básničky a teď?
Nic, nula, zero.
Pohybuju se, pracuju, učím se a necítím nic.
Včera jsem koukala na ten film s Angelinou a konečně jsem zas slyšela ty fáze smutku.
Odmítání, zlost, smlouvání, deprese a smíření.
Už jsem se smířila, ale zároveň…
Nic.
Prostě nic…
Nemám chuť s nikým mluvit, s nikým se vidět, nemám nějak chuť do ničeho. Už to není ale deprese. Prostě jen jsem nějak v obrovské bublině skutečnosti. Dělám co se ode mě očekává, pohybuju se a mluvím a… Necítím nic. Vůbec nic. Už ani smutek.
Chvíli jsem v sobě hledala cokoli, co by se podobalo emoci, ale nenašla jsem to. Ani nenávist a ani lásku. Ani výčitky, prostě nic. Jsem jak loutka.
Mám svoji sociální pozici a sociální roli ( kuk Joly )a hraju svůj part.
Už ani nepátrám po tom, proč se to stalo. Je mi to prostě najednou vzdálené, jak kdyby to nikdy nebylo. Nechápu to.
Co to ve mně je, že z tak obrovské lásky a smutku a neštěstí se vyvrbilo tohle - Nic?
Já chci cítit! Cokoli!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sib sib | Web | 6. září 2009 v 21:14 | Reagovat

určitě zas budeš, jen co tohle všechno odezní. bylo toho moc, příliš... asi víc, než by si kdo přál. a ty jsi úžasná, že jsi to ustála.

2 Jol Jol | 9. září 2009 v 11:23 | Reagovat

Presne tak, hlavne, ze jsi to zvladla a my te vitame zpatky:-)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama