Privat dancer

16. září 2009 v 17:12 | alice123 |  FF Harry Potter
No, pořád to asi není ono. Moje múza se ne a ne vrátit. Tak prosím, buďte shovívaví...
Krátká povídečka o mojí oblíbené postavě.
Vy náhodní návštěvníci, kteří jste sem zavítali, zkuste hádat, o kom to je....



Malý pokoj. Právě tak na křeslo a pódium.
Tma a jediný kužel světla.
Muž sedící ve tmě v křesle.
Dívka zalitá světlem, stojící na pódiu.
Hra je rozehrána.


Byla dokonalá.
Jako pokaždé.
Štíhlá dívka s platinovými vlasy, které kolem ní vířily jako oblak světla a ze kterých se sypal stříbrný prach, jak popel z hvězd. Prach, který jako by ulpíval na její kůži, až byla celá podobná měsíčnímu paprsku…
Tančila....
Tančila tak jinak než ostatní dívky v klubu.
Nepodbízela se a neprovokovala, v jejích pohybech nebylo nic lascivního. Jak by tančila sama pro sebe, pro světlo, které z ní vytvářelo cosi podobného snovému přeludu. Víc víla než člověk z masa a kostí.
Snad proto se ti muži vraceli.
Bohatí muži. Muži bez tváří, ukrytí v anonymní tmě. Muži přesycení světem a jeho lákadly. Muži, kteří si mohli dovolit koupit téměř vše.
I tuto iluzi, tento přelud, tento pohled, za který platili.
Pouze pohled. Ani jednoho z nich nenapadlo koupit si její tělo. Snad nechtěli zničit to, co z ní vyzařovalo…

Byli jí lhostejní. Vlastně je ani nevnímala.
Jen bezejmenné tváře, které vnímala, ale které pro ni znamenali tak málo jako stromy v lese, kterým tančívala dříve. V těch dávných dobách, kdy svět byl ještě vlídný…

Tato noc ale byla jiná, vracely se jí vzpomínky…. Vzpomínky na to, co bývalo.
Kdysi.
Dávno.

Na ty stromy v lese, lavice v prázdné učebně…
Její první diváci. První, komu tančila.
Tehdy ještě jen tak, proradnost…. Bez důvodu…

Nyní tančila pro peníze.

Pro tátu. Aby mohla zaplatit doktory, mudlovské doktory. Věděla, že ho neuzdraví, potřeboval by ke Svatému Mungovi, ale tam ho nevezmou. Ne jeho, ne po tom, kým býval a kým bývala ona…

Ale naděje umírá poslední…. A proto tančila. Pro tuhle naději.
Musela tančit a musela věřit.

Zvláštní, jak jí tahle písnička připadala povědomá… Známá… Jen odkud…?

Muž byl zticha. Jako ostatní. Ale přesto tak jinak…

Poprvé pocítila strach. Jen nemyslet. Ne teď. Otočka, předklonit…

Kdysi tančila testrálům… Dívali se na ni bez hnutí... Krásní a smutní…

Zvláštní písnička. Vybral ji on.
Odkud ji jen zná…?
Bože!
Sudičky!
Našli ji…
Tati…
...
Odpusť…

AVADA KEDAVRA
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jol Jol | 17. září 2009 v 15:12 | Reagovat

Krasna povidka:-)
:-)

2 sib sib | Web | 17. září 2009 v 17:08 | Reagovat

souhlasím, taky se mi moc líbí...

3 Andy Andy | 20. září 2009 v 8:09 | Reagovat

Téda moc pěkný. Nevím jestli jsem si to spojila správně, ale já jsem tam viděla Lenku Střelenku...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama