LOLITA

30. září 2009 v 23:09 | alice123 |  FF Harry Potter
Návrat k Hp fanfiction…
Mám ráda Siriuse… Asi máme hodně společného, on a já…
Sírius je mnohem složitější postava, než se zdá a Rowlingová ji sice popsala hezky, ale myslím, že málo.
Já jsem se o pohled do jeho duše pokoušela už v Křídlech, ale v hlavě mi celou dobu ležela Lolita. Krásná a smutná písnička od Kryštofa.
Napsala jsem song-fics. Vlastně třikrát. A dvakrát jsem ho smazala. Tohle je poslední verze… Jiná, jako jsem se změnila já…. Možná už vidím víc než dřív.
Snad se vám to bude líbit…



Jsem vůně, kterou plaveš, když proskočím Ti srdcem

Sedíš v křesle ve svém pokoji. V pokoji, ze kterého jsi kdysi tak plný nadějí a odhodlání utíkal, v pokoji, který je teď tvým vězením.
Ale pro jednou to nevnímáš. Pro jednou, pro tuhle chvíli, zapomínáš, kým jsi.
Už nejsi psancem a vyvrhelem, předčasně zestárlým pomníkem minulosti.
Jsi zas ten bláznivý Sírius, kluk, kterého srdce vyhnalo z rodiny černé jako její jméno.
Krev ti prudce koluje v žilách.
Pro ni, pro pár pohledů, kradmých, zakázaných…
Pro její vůni, která tu zbyla a kterou se opájíš jako vínem…

jsem hra co neuhraješ, jsem nic co zmizí v ruce

Třesou se ti ruce. Pohlédneš na ně. Tos neměl dělat.
Kdysi to byly silné ruce, krásné ruce se štíhlými dlouhými prsty, ruce o kterých si dívky šeptaly, jaké by to asi bylo, kdyby….
Kdysi…
Dnes jsou to pořezané, zničené vzpomínky na dny plné bolesti v Azkabanu, kdys v zoufalství bušil to chladných zdí…
Jsi jako tvoje ruce, celý pořezaný a zhroucený… Tvé tělo je tělem starce, bez ohledu na věk. Už dávno nejsi kluk a na ni?
Na ni nesmíš myslet.
Některé hry nemají být rozehrány. A už vůbec ne mezi "starcem" a dívkou
Celé tvé já tě varuje, že prohraješ, jestli na tuhle hru přistoupíš, že tvé ruce zůstanou prázdné, prázdnější než dřív, ale ty…

Jsem za soumraku buše její duše co Tě tak pálí

Nevydržíš sedět.
Za oknem se stmívá… Měkce, jemně, jak už to někdy soumrak dokáže…
Stmívání plné příslibů, touhy, slyšíš jeho volání…
Kolik už je to let, cos mu naposledy naslouchal?
Je ti to jedno.
Horkou krev v tvých žilách nejde zastavit.
Četls v jejích očích. Četls tam její duši, sladkou, chápající, bolavou…
Plnou lásky…
Zažehla plamen, o nemž sis myslel, že je už léta mrtvý. A který tě teď spaluje.

jsem otazníkem zda-li jsme už dávno neprohráli

Ty víš, že nesmíš podlehnout.
Protože…
Jsi tím, kým jsi a ona je tou, kterou je.
Stařec a dívka.
Je jedno, že tvé duši je dvacet, že Azkaban ti ukradl léta, kdy mohla zestárnout…
Jenže…
I ty ses na ni díval. A nejen její oči mluvily. A možná je už pozdě se bránit, možná je hra už rozehrána možná už je znám i výsledek…
Někdy nelze vyhrát a možná jsi prohrál, když tvá duše promluvila tvýma očima…

Brány nocí, vrány křídly leští háv
noc je symfonie a hvězdy střepy z krás

Setmělo se.
Hvězdy září jako diamanty. Dechberoucí podívaná…
A v tobě všechno zpívá navzdory osudu.
Ty chceš podlehnout. Třeba jen sám pro sebe, třeba jen pro tenhle okamžik, pro tuhle noc a její melodii, co ti zpívá v hlavě… Láska…
Bláznivé, sladké slovo…
Slovo, které převaluješ na jazyku a zkoumáš jeho chuť, jak bys ho říkal poprvé.
Ale pod jeho oblostí cítíš hrany pravdy, které se do tebe zapichují jako střepy.
Ať si říká kdo chce, co chce, nejsi špatný člověk. A jsou věci, které se nedělají…
I kdyby mohla být smyslem tvého života…

Jsem tři trubky jeden buben
jsem vesmír co Ti ladí

To pro ni, její oči a medové vlasy by mohly ty miliony hvězd hrát svoji melodii.
To pro ni by tvoje srdce zase tlouklo jako kdysi…
A všechno by bylo zapomenuto a celý vesmír by zas měl svůj řád… byla by…

jsem 1. červen když je duben
a ostří co Tě hladí

Byla by tím ohněm, který by zahřál chlad ve tvojí duši, zahnala by noční můry…
Ona by to dokázala, je v ní tolik síly… Tolik…
Ještě nikdy jsi nepotkal nikoho jako je ona.
Tvá ruka svírá rám okny..
Myslet na ni…
Tak sladké, tak nebezpečné…
Jako chodit po úzké římse, po čepeli nože - vzrušující a smrtelně nebezpečné…
Mohl bys přijít i o to málo, co máš…
Ale možná je lepší, když to ostří řízne. Čistě a lehce… Lépe zemřít, než jen přežívat.

Jsem vůně, která sviští
když proskočím Ti srdcem

Zase ji vidíš před sebou. Ty oči, ty krásné oči plné citu.
Vnikla ti do srdce snadno, jak akrobat proskakující obručí..
Stále cítíš její nedefinovatelnou vůni, která se vznáší místností, slyšíš svištění šípu, kterým zasáhla tvoje srdce…

jsi mé světlo na jevišti
já Tvým posledním hercem

Ano, napadají tě i zlé myšlenky, čas tě naučil nevěřit.
Co víš o dnešních mladých lidech? Třeba si s tebou jen hraje, aby mohla říct, že svedla Siriuse Blacka…
Ale…
Sevřená ruka povolí, zakloníš hlavu.
Rozhodnutí…
Nikdy jsi nikomu nic nedal, nic jsi nedokázal, tvůj život neměl smysl…
Možná je to jediné dát jí to, co možná chce, být světlem, ve kterém zazáří…
Je to jak… Šílenství…

Brány noci, vrány křídly leští háv
noc je symfonie a hvězdy střepy z krás
Brány z písku, brání světlům někde v nás
den je tvoje vina

Udeříš pěstí do zdi, máš chuť výt jako pes…
Tohle ne…
Ona není ty, nemůžeš jí podsouvat svoje myšlenky.
Je to dívka, tak mladá, že by mohla být tvojí dcerou, nemá v sobě ni z tvojí temné duše…
Bože…
Chlapec v tobě křičí po lásce. Stařec vidí jen tmu.
Zoufale hledáš krásu hvězd, ale vidíš jen střepy. Střepy tvého blouznivého snu.
Chlapec Sírius už není.
Nesmí být.
Miloval by ji.
Miluješ ji.
Ale zničil bys to světlo, to mládí, tru nevinnost v ní.
Raději zničit sebe.
Hvězdy blednou, svítá…
Rozhodl ses.
Už do jejích očí nepohlédneš…

Nabokova hráz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sib sib | Web | 30. září 2009 v 23:29 | Reagovat

To je prostě nádherný, nádherný!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama