Jdi s tím, kdo tě má rád 4. - Rosalie

23. srpna 2009 v 22:33 | alice123 |  FF Twilight
Jestli si Alice myslela, že snadno zmizí, tak se zásadním způsobem pletla.
Rosalie ji už nějakou dobu pozorovala, hnaná předtuchou. A jakmile Alice nasedla do svého milovaného Porche a vyrazila k severu, Rose ji následovala.

Aliciny vize měly jeden společný rys. Když přicházely, byla slepá a hluchá a nevšimla si ani věcí, které by jindy viděla okamžitě.
Není proto divu, že Rosalii, která ji následovala v poměrně hodně nápadné Audi Spider, nezaregistrovala.
V Seatlu ale Rosalie změnila auto. Alfu prostě nechala na parkovišti - už předem litovala toho blázna, který ho ukradne, protože se svého miláčka rozhodně nemínila vzdát - a sama si "vypůjčila"nenápadnou fordku.
Sotva se přesvědčila, že Alice opravdu jede do Forks, dostala zlost. A Rosalie, která má zlost, není příjemný tvor. Její "milovaný snoubenec" by o tom mohl vyprávět. Tedy kdyby mohl ještě mluvit… Roky už ho kryla zem… Jeho i jeho výraz naprostého děsu, se kterým umíral a který se nepodařilo zamaskovat ani umělcům z nejlepší pohřební služby. Tak měl uzavřenou rakev.
Ale roky naučily Rose trpělivosti.
Sledovala Alici až k domu, a potom se přesunula. Noc strávila okna do Bellina pokoje…
Viděla vše, co Bella dělala a viděla i svatební šaty visící na skříni.
Ta noc byla dlouhá i pro ni…


Svatba.
Jak moc o ní snila. O svatbě v bílém, houfu družiček, nedočkavém ženichovi, který ji bude milovat, o domě, který pro něj vyzdobí a bude udržovat.
Pro něj a pro děti, které spolu budou mít.
Děti.
Dítě.
Nikdy nic nechtěla víc…
Vlastně jí manželství připadalo jen jako instituce vhodná k tomu, aby měla děti
Neměla iluze o lásce. Její otec byl hodný muž, ale nikdy nevěřila že by matku nějak miloval.
A matka?
Starala se o něj a o Rose, na kterou byla pyšná, ale ani ona nějak moc lásky necítila.
A snad proto se Rosalie upnula k myšlence dítěte. Někoho, kdo bude jen její, kdo ji bude milovat a potřebovat. Ji, Rosalii, jen proto, že je na světě. Ne proto, že je krásná, prostě jen proto, že je. Někoho, kdo já jejímu životu smysl….
Dítě.
Jako upír mohla mít všechno. Když žijete věčně, můžete se naučit čemukoli, mít kohokoli, být kýmkoli. Jen jedno mít nemůžete. Děti.
Jediné, po čem Rose ve svém dlouhém životě opravdu toužila bylo to, co mít nemohla.


Pozorovala Bellu jak skládá věci do krabičky.
Ačkoli je nikdy neviděla hned věděla, co to je.
A viděla ji i psát dopis… I slzy, které jí kanuly po tvářích.
A když Bella zašlapávala to prkno zpět do podlahy, doslova cítila, co se jí honí hlavou..
Rose byla krásná, byla obratná a nesmrtelná.
A vše by v jediném okamžiku vyměnila s touhle nehezkou, neohrabanou smrtelnou dívkou a ještě by měla pocit, že vyhrála. Za tu šanci, kterou Bella měla před sebou…
Ne svatbu. Věděla, proč to Bella dělá a svým šestým smyslem věděla i proč, ale ona sama by raději byla s mužem, ke kterému v podstatě cítí jen přátelství a do smrti plakala pro jiného, jen aby…
Dítě.
Chladná, necitelná Rosalie. Ledová královna.
Nešťastná Rose.
V chladu před rozbřeskem sledovala Bellu. Snad ji i trochu litovala, ale přesto věřila, že se rozhodla správně.
Když pak Bella ulehla na pár krátkých hodin ke spánku, Rose se vrátila k Alici
Nemohla jí dovolit, aby zasáhla do dění. Nemohla…
A Aliciny vize nebyly dokonalé, proto Rose neviděla.

Jdi s tím, kdo tě má rád. Povede tě a bude s tebou. Jen mu to musíš dovolit. Dá ti to nejdůležitější.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama