Jdi s tím, kdo tě má rád 2. - Jacob

23. srpna 2009 v 22:31 | alice123 |  FF Twilight

Jacob byl sám v lese. Noc už se klonila k ránu, ale nebylo to poznat, protože zataženou oblohou nebyly vidět ani hvězdy. Věděl to jen podle instinktu.
Naslouchal zvukům kolem sebe.Noční tvorové se už ukládali ke spánku a denní ještě spali. Za okamžik to nastane. Ta chvíle, Ten jedinečný okamžik naprostého klidu.

A to právě Jakob potřeboval. Potřeboval ho, aby se dokázal postavit pravdě tváří v tvář. A aby ji dokázal přijmout. Protože, pokud to neudělá teď…
Zavřel oči a pokoušel se uvolnit. Vědomě, jak ho to otec učil. Jen tak to zvládne a nepodlehne emocím.
Mohly mu to usnadnit. Mohly ho strhnout do přeměny a on… Mohl se stát vlkem. Ne na chvíli, ale navždy. Zahodit to, co v něm bylo lidské a všechna ta tíha by zmizela. Celé jeho trápení by skončilo a jemu by bylo dobře.
Byla by to snadná cesta a určitá část v něm po ní zoufale toužila. Uniknout bolesti a pravdě.
Ale pak nastalo ticho. Ten magický okamžik, kdy všechno zmlklo a Jakob…
Byla tak blízko. Kousek od něj.
Jediná na které mu kdy záleželo.
Jeho sen, jeho láska.
A namilovala ho.
Nebo ne tak, jak miloval on ji.
Měla ho ráda, bylo jí s ním dobře, ale její srdce, to její bolavé srdce, patřilo jinému.
Tomu, který odešel beze slova a nechal ji tu.
Tomu, kterému nezáleželo na tom, co s ní bude.
Který pohrdl její láskou a dal přednost své rodině.
Jakob ho nenáviděl. Víc než si kdy dokázal představit, že by nenávidět dokázal.
Díky tomu studenokrevnému tvorovi se z ní nenávratně ztratila ta jiskra, kterou tolik miloval. V jejím smíchu vždy zazníval i pláč, v jejím objetí byl vždy chlad.
Ztratila něco, co už nenajde.
A on, Jakob, jí to nemohl vrátit.
To by dokázal jen ten, který odešel. A Jakob i Bella věděli, že navždy.
Už uběhla příliš dlouhá doba, aby bylo reálné, že se vrátí.
Sice upíři vnímají ve své nesmrtelnosti čas jinak, ale ani Bella ano Jakob upíři nebyli…
Čas utíkal…
Věděl, jak doufala. Jak den za dnem čekala a jak vadla pře očima. Jak se z víry stala naděje a z naděje jen sen.
A viděl i den, kdy pochopila, že je marný.
Viděl to, musel tomu přihlížet a nemohl jí pomoci, Jen tu být s ní a pro ni.
Jakob se položil do mechu a jehličí a vzhlédl k nebi. Bylo temné, stejně jako jeho srdce. Nikde ani světélko, nikde nic…
Pořád se mu chtělo křičet.
Není to spravedlivé!
Proč právě on? Proč právě on má mít jen kus té, kterou miluje?
Proč by se měl o ní, o její lásku s někým dělit?
A potom se náhle mraky prodral paprsek. První paprsek nového dne. Nastával rozbřesk.
A on pochopil

I to, že vlastně nikdy neměl na vybranou…
Pravá láska není sobectví.
A milovat neznamená vlastnit.
Ten studenokrevný blázen nikdy nepochopí, co ztratil.
Čeho se vlastně vzdal.
A ona? Pokusí se jí dát, co bude moci.
Ne, nemůže ho nahradit. Jakob nebyl naivní a ani si nechtěl lhát.
Ale udělá všechno pro to, aby se její srdce zase uzdravilo.
Aby zmizel ten střípek smutku z jejích očí.
I kdyby to mělo trvat celý zbytek jeho života
Posadil se.
Kolem něj začínal nový den.
Vzhlédl. Ten paprsek tam byl stále.
Prošel dlouhou nocí…
A za pár hodin se ožení.
S láskou svého života.
S Bellou.



Jdi s tím, kdo tě má rád. Povede tě a bude s tebou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama